Já vím, já vím. Tenhle psací rest je ze všech restů nejrestovatější. A mrzí mě o to víc, že se mi po tomhle příběhu moc stýská. A skromě se domnívám, že některým z vás taky.
Dnes o návratu na zaprášenou starou půdu, o stopách, které zdánlivě nikomu nepatří, o následcích tygřího našeptávání, Luciových nočních můrách a hlavně o tom, co Příboj
(
Read more... )